Prosinec 2009

Zima ? Havran ? Nesmyslný článek.

30. prosince 2009 v 14:11 | Yasmin
Psáno v úterý, dvacátého devátého. Myslím.

(Broůk) Jess mě opustil. Opustil, a o co víc, zanechal mě tu naprosto samotnou, napospas vystavenou tomu celému krutému světu. Tudíž nemůže dohlížet a opravovat mě v nesmyslech, které jen tak plácám...

* (Broůůůk) Jasmínka je smutná. *
* (Broůůůku) Jasmínce se derou slzy do očí. *
* (Broůůůk) Jasmínka propuká v neutišitelný pláč. *
* (Broůůůčina) Jasmínčina klávesnice se utápí. *
* POVODÉÉÉŇ. *
__________________________________________________________________

Několik nových poznatků. Že o nich nevíte ?
  • Jasmínka včera vpadla do spárů temnot. Žije pod svitem měsíce a stínu lesa. * haha *
  • Jasmínka je noční tvor a veškteré temné obrázky kreslí v noci.
  • Jasmínka je denní tvor a veškteré světlé obrázky kreslí ve dne.
  • Jasmínka je líný tvor a v poslední době vůbec nekreslí.
  • A věřili by jste, že ten obrázek matlala až dlouho do temné noci?
  • A věřili by jste, že se pak bála?

Where dreams turn real.

26. prosince 2009 v 11:56 | Yasmin
Dlouhou dobu jsem strávila kreslením těch dvou zatracených obrázků.
Nakonec se ale ukázalo, že prosím všichni obdarovaní byli náramně spokojeni. ( Nesnažím se pochopit. ) Tudíž jsem aspoň ráda, že to udělalo oněm dotyčným radost. Konečně jsou pryč, už zase rok budu moci volně dýchat. Nesmírné fofry jsem měla. Za dvacátýho čtvrtýho dokreslit jeden obrázek a nakreslit další... Tfujky. Ještě na A1 !

Nakonec se to ale možná vyplatilo. Sice mi vstávají vlasy hrůzou a nahání mi panickou hrůzu to, že si to prosím všichni chtějí zasklit a pověsit někam nad postel, ale nemůžu popřít, že to aspoň trochu zalichotí, když to nesrolujou a neschovají do sklepa. ( Já bych to udělala. )

Jo, s tím kašpárkem jsem vyvízla skvěle. Skvěle jsem ignorovala, že to musí mít všechny barvy světa ( brrrr. ), všechno sladila do modro-zelena a vznikla z toho prosím superdivná panenka. Dám jí sem snad příště...

~ Zatím přináším jen jeden - pro rodiče. Nepodařil se mi zaostřeně vyfotit, ale myslím, že se snad z toho něco poznat dá. Ten měsíc - musím přiznat - tak moc mým nápadem nebyl, nechala jsem se inspirovat jedním obrázkem z dA, ale jinak všechno ostatní je mé. Nepředpokládala jsem totiž, že to vůbec někam budu zveřejňovat... Ale budiž.


Mimochodem, co jste dostali pod stromeček? Zdalipak se vám splnily vytoužená přání...? :)
Musím říct, že já jsem nanejvýš spokojená, dostala jsem svůj vysněný tablet. Zatím mi to s ním moc nejde, skoro neudělám rovnou čáru, ale což :D .

... A najednou bylo dvacátého prvního prosince.

21. prosince 2009 v 11:23 | Yasmin
Mám hned několik skvělých zpráv. Nemám pro nikoho ( NIKOHO! ) dárek. Teda, když nepočítáme nedokreslené něco, čemu by se snad zdánlivě mohlo říkat obraz pro mamku. Netuším, co udělat Christine, mám pocit, že stejně skončím u černýho netopýrka s nápisem "Edward" nebo u polštářku s vyceněnejma krvavejma zubama.

Jenže, pro ty ostatní to bude horší. Nemám nic pro babičku, protože chce vyslovený opak mého vkusu, který já prostě nehodlám kreslit. Děsně kýčovitou barevnou kytici, velkého barvami přeplácaného papouška nebo kašpárka. Umíte si mě snad představit, jak kreslí kašpárka?! Ó bože. Mám pocit, že se snad celý svět kolem mě dočista zbláznil.

~ K fotce. Už si bohužel nepamatuju, jestli je z dneška nebo včerejška. Můj mozek je nejspíš na dovolené, totálně na nic si nedokážu vzpomenout :D . Není úžasná, ale mám jí ráda. Moc.


A to ještě nepočítám to, jak Pámbu za mé nepřítomnosti ( když jsem nejspíš spala ) naschvál přetočil všechny světové hodiny. Vždyť byl včera ještě říjen ! Nikdo mě nemá rááááád. A štve mě, že musím kreslit dárky. Vždyť dárky nosí Ježíšek ( co včera vyloupil Louvre. Neměl prachy, chudák, ty dnešní děcka jsou tak nechutně rozmazlený... ). Tak proč musí ubohá Yasmínka kreslit dárečky. Brrr.

Už jsem psala, jak děsně moc potřebuju anilinky? ( Nevím, jak se to píše, a ani mě to upřímně nezajímá ). Potřebuju si zase po letech vyzkoušet tu techniku se "savou solí", kterou hodlám teď nejspíš narvat do všech obrázků. Jenže zkuste si tu najít papírnictví a navíc ještě v něm ty anilinky, že. Aby se z toho někdo jednou zbláznil.

Věřte na Ježíška.
Radím vám dobře.
Všechny dárky za vás koupí on !

Dream.

14. prosince 2009 v 19:41 | Yasmin
Myslím, že jsem divná.
Už mi to potvrdilo celkem sedm lidí.
A necítím strach.
* zhluboka dýchat... *
A žádnou paniku.
* nádech, výdech... *

Dobře. Z nepříčetné a zoufalé noční můry, jenž se ke mně vrací každý den a pronáslednuje mne v mých bezesných nocích ( kecyyy ), jsem se rozhodla napsat článek. Noční můra ( kecyyy ) doufám tím pádem zmizí.

Šťastná Yasmína !
Šťastná, převelice šťastná. Šťastější, než se asi zdá. Šťastná, šťastná, šťastná. Ach. Ten dobrý pocit na duši ! Osvobození ! Ztrhání těžkého břemena ! Poklid ! Mír ! Volné dýchání ! A to všechno jenom kvůli jednomu malinkatému článečku. Ach, tak úžasné zadostiučinění.

Dneska jsem se pokusila (!) vyfotit nějaku fotku. Jelikož není co fotit a jsem divná, tak jsem nakonec skončila stejně u sebe. ( připravte se na nejhorší ).


Mimochodem, už se báječně těším na středu. Půjdu si aktivovat kartičku do knihovny a půjčím si hromadu knih. Chystám se půjčit "Hagrida" - dávám spisovatelům nové jména ! Změním dějiny ! - Allana Poea a jeho černýho kocoura ve zdi. Nehorázně se těším. Má zvrhlá psychologie mi prostě nedovoluje se netěšit.

Nevím, co mám dělat.
Na zítra mám mít tři projekty a nemám ani jeden.
* čeká, až si lid vypláče oči *
Jsem zoufalá.
Opravdu.

Bezesné noci.
( a brzké uzdravení onemocnělím prase -* chro chro *- čí chřipkou. )

Prostě jsem děsná a tečka.

11. prosince 2009 v 21:36 | Yasmin
A velká, nechutně přežraná tečka.

Tak.
Klíží se mi oči, klesám vyčerpáním, nedokážu souvisle přemýšlet a na to se rozhodnu napsat článek. Fascinující kombinace. Měl to být možná článek, který má imitovat velké smutné oči nebo nesmyslný proud mylšenek, ale ať je tomu tak nebo tak, stejně na to dojde.

Chtěla bych se všem, moc, neskutečně ohromně moc omluvit. Nedokážete si představit, jak moc mě trýzní, že nechodím k Vám na blogy, že Vám nepíšu komentáře, že tu vlastně nic není a že to vypadá, jako kdyby mě zajímal už blog jen můj. Ale to tak není.

Někdy tu vážně nesnesitelnou Yasmínu stejně budete muset někdo zabít. Nahromadily se mi články, ve kterých mám za úkol odepsat na komentáře. Neskutečně moc článků. ( Dobře, dobře. Řekňeme tak pět... ) - jenže skoro u každého je jich víc jak dvacet, nebo o hodně víc... Jen ta představa mi nahání panickou hrůzu, že mám chuť se zahrabat sto metrů pod zem a skamarádit se s krtkama a žížalama, než odepisovat na takovou hroudu. A přesto tak moc chci! Přesto tak vám všem mám chuť napsat komentář přes půl strany, abyste se u toho začali nehorázně nudit, přesně tak, jak to bývalo dřív. Ale ... Eh. Zabte lenivou Yasmínu ! Škaredou, zlou, nepříčetnou Yasmínu ! Oběste ji na špagetce ze středečního oběda, vyplácejte plácačkou na muchy... Dělejte něco !

Fajn. Zítra - já to prostě musím slíbit, jinak to neudělám - se o to pokusím. A kdyby ne, dejte mi prosím šanci i na neděli... :D

Mimochodem, víkend se odkládá, Halloween se tím pádem taky odkládá, fotky téže, Yasmínčina aktivita tím pádem také. To znamená, že ... Víkend bude příště. Halloween se bude slavit u nás ve sklepě s bramborama příští víkend. Fotky budou příští týden, možná až po Vánocích... S Yasmínčinou (ne)aktivitou jste určitě už počítali dopředu, že.

Omluvte mou neschopnost.
Omluvte mou velkou a tlustou tečku.
Tečka.
Tečka.
Tečka tečka tečka.



Titulek článku je povinná položka.

8. prosince 2009 v 20:27 | Yasmin
Pozoruhodné. Chystám se napsat článek, předevčírem, včera a dnes, a... Poté zjišťuji, že prakticky mě nenapadá nic, co bych snad mohla psát. Opravdu pozoruhodné. Remarquablement!

Poslední dobou začínám opravdu milovat fyziku, zeměpis a občanku. ( Nejspíš to vypadá, že chci dát řeč na mé "oblíbené" předměty, ale nikoli. ) Máme prostě tak úžasnou učitelku... * ach. * Celou hodinu můžete propsat ( či prospat ) , hlavně jen, že budete zticha. Tudíž mám už celý březen a duben v diáři popsaný. Yea. Dělá mi to náramně dobře, víte. Když můžu psát a psát, přemýšlet, zírat do prázdna, uvažovat o ničem a rozpitvávat neexistující myšlenky.

Dneska ráno, když jsem čekala v bodu mrazu a arktickém větru na zastávce na autobus, jsem přemýšlela o tom, jaké by bylo nechat toho všeho, všeho tady, na blogu, na počítači, ve své "rodince"... A víte, na co jsem přišla? Že už bez něho si život vážně nedokážu představit. Nemyslím si, že je to návyk, ale to zabydlení... To je tak příjemný pocit, tak bezstarostný, uklidňující.

~ K fotce. Je to snímek ještě z minulé zimy. Není ničím a nijak zvláštní, hezký ani zajímavý... Ale přesto k němu něco cítím. Mám ho ráda. Mám ráda nostalgické vzpomínky na minulou zimu. Když jsem měla tu pruhovanou šálu a všude byly stopy od zvěře... Už je pryč. Začne nová zima. Jiná zima.


Nemůžu se dočkat, až si sednu zase před svůj již zmíněný diářek a budu psát... A psát... A usrkávat zeleného čaje z nově používaných bílých svatebních šálků. Ale víte, co mě štve? Já chci mít vyprknovaný strop. ( Ne, že bych si neuměla vzpomenout, jak se tomu říká normálně. Ale prostě vyprknovaný strop je vyprknovaný strop ! ) . Přesně tak, jak je to v pracovně. A vonnou tyčinku. A hnědý závěsy. Nebo oranžový. Nebo nějaký. A víc útulno v pokoji. Chci tam mít starožitný anglický budík a ten gauč, do kterého si v lidovce nikdo nechce sednout. A víc prostoru. A tu lampičku, co každý den vídám ve Znojemský, když jdu za medusou.

A vždycky budu snít. Vždycky. Hlavně nad tím nemožným...
( Nejspíš vrozená vada. )

Au revoir.
Někdy.
Asi za dlouho.
Za předpokladů, že se nezasním a nepřestanu.
( Skvostná to představa... )

Water, rozebírání knihomolství do posledního puntíčku a ztracené fotky.

5. prosince 2009 v 16:54 | Yasmin
Myslím, že novinek, které bych chtěla rozhlásit světu, je až příliš moc. Příliš moc, abych je tu vypsala všechny. Příliš moc, než by jste je dočetli ( težce pochybuji ) až do konce konců.

Zaprvé. Neumíte si představit, jak Yasmínku tíží u srdce, když vidí, jak to tu pustne. A píšu to v každém článku. V každém ! A nejsem schopna to vynahradit víc. A neumíte si představit, jak mě to upřímně mrzí. Mrzí mě, jak tu není nic, o co by se dalo dalším letmým pohledem zavadit, nic nového, nic. Asi si na to budu stěžovat až do roku 2012 ( vážně mám v plánu ho přežít. Zastavíme apokalypsu! Zabrzdíme padající meteorit! Zabráníme výbuchu o síle deseti kilotun! ) a ještě dál, do hlubin záludné budoucnosti. Já se ale vážně zpravidla na blog dostanu jen od pátku do neděle.

Zadruhé. Kdybychom chtěli naladit na trochu míň pohřební strunu, mám taky skvělé zprávy. V pátek jsem si * ách * v knihovně půjčila konečně Agathu Christie. A hádejte co? * maniacký smích * Poirota přeci. I když se mi příčí a leze krkem jako kůstka z vánočního kapra trochu rozsáhlejší okruh slečen a paní a ladyies a mademoiselle, tak jsem šťastná jako blecha v náramně hustém a huňatém kožichu. ( Vytvořila jsem si pro jistotu poznámky, kdo je kdo. Těch opilých lady Veronik, slečen Chadwickových, paní Bud-něco, slečen Richových a Springerových a Blanchových a převlečených zahradníků, co jsou pod falešným jménem Adam, jejichž pravé jméno je Robinson, které je jenom přezdívka a jsou drzí, je na mě trochu moc. )

~~ Teď sem přidávám mou aktuálně nejnovější kresbu. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že medusu rozporcuju na šest celých sedm kousíčků? Tak teď bych k tomu měla ještě vážnější důvod, protože ani žádné fotky nebudou, totiž. Paměťovka byla ztracena a ty fotky budeme muset nafotit znova.


Zatřetí. Bohužel teď poslední dobou se mi pořád ukusuje a ukusuje čas na kreslení. Ve všední dny, kdy je škola, nepřipadá v úvahu a o víkendu se toho, jak asi chápete, moc nenakreslí. Většinu času teď trávím u knížek, které mě začaly nemálo fascinovat a inspirovat a jánevímcovšechno.

A za čtrvté bych mohla říct, že my ten Halloween ještě s medusou fakt neoslavily. A o co, že ho budem slavit až koncem února? :D