Leden 2010

The mechanical lights of Lisabon frightened it away...

31. ledna 2010 v 19:25 | Yasmin
Zdravíčko.
A víte, že už vážně zase nevím, jak začít?
Asi tedy nebude nutno nic začínat.
Bude a bude a bude ! * dup *

Fááájn. Když přejdeme můj monologový rozhovor, můžeme si povídat o milionech dalších a krásných věcech. Třeba o tom, jak jsem zjistila, že živé sny se mi zdají při úplňku* a že bych chtěla znát nějakého náměsíčného. Anebo rozebírat teorii, jak může někdo sedět na měsíci a pomalinku si máčet vlasy v světlech Lisabonu, žéáno.

A baví mě různý věci dělat k různým věcem.**

Jako třeba kreslit a fotit a ... Asi už nic, co jste si čekali. Jo, snažím se tím něco naznačit. Haha. Že třeba jsem včera domalovala jeden obrázek, kterej se mi šíleně líbí, až na tu jeho pointu. Ta se mi totiž nepovedla. A já si říkala, že nemám kreslit při světle a mám počkat do rána***. Ale co. Tak už jsem to jednou pokazila. Třeba se někomu líbit bude. Dokonce jsem ho musela různak ještě v počítači upravovat, aby se na něj dalo vůbec koukaz, víte. Z foťáku to vypadalo vážně... Nemožně. Mimochodem, je to kreslený na hnědý karton z vánočního papíru. ( Šetřím vším, čím se dá, chápete jako. ) A musela jsem si ho přidržovat kamenama, on se tak šíleně kroutil... Ale panebože, koho to zajímá.

Tea.

31. ledna 2010 v 19:16 | Yasmin
Nějak jsem zase zapomněla, jak by se měl psát článek.
... Asi by tam měly být smysluplné řeči a ... Boože, sežer mě. Já ani nevím.
Aha! Možná nějaký pozdrav. Fajn, tak zdravím.
( co dál ? *panická hrůza* )
Že by jsme se vrhli na ty... emm, smysluplné řeči? Haha. No, tak to asi nepůjde. Asi trošku víc. Ale což, určitě už jste si zvykli, žéáno. Takže.
  • Pondělí? Doma. Normálně, věřili by jste, že mě rodiče nevzbudili ráno do školy? Takovej podfuk.
  • Úterý? Skvělej den. Ale i když jsme mohli být celkem 3 hodiny na počítačích, ( Tři! Jednu místo... Eh, ani nevím, další dvě místo odpoledka. A potom celé zbylé odpoledne doma u počítače. Muahahá. Jsem maniak. ) tak jsem téměř nic nestihla z toho, co jsem měla v plánu. Prosím jenom díky tomu, že v té pitomé škole nemají photoshop s mýma potřebnýma věcma.
  • Středa? Božínku, to byl úžasnej den. Místo malířáku potají od pěti do osmi v čajce. Já tam tak dlouho nebyla... Tam se tak dobře kecalo :D . Probraly jsme všechno a bavily se na vysoké úrovni o kostýmech Shakespearovy Kateřiny, zvrhlými větami z jisté knížky, na které, když se podíváte bez souvislosti textu, dávají úplně jiný a fascinující význam. ( ...S nikým a nikdy. Ani o pátečních večerech!... ) A taky jsme spaly u medusy. A taky jsme se domluvily, že na toho Šerloka Houlmse prostě pudem.
  • Čtvrték? Den s vysvědčením. Den s medusou. Den, kdy jsme stahovaly skoro celý den mp3 :D . Ach ach! Konečně mám nový dvě(+1) melodie z Andělů a Démonů. Chuchíá. Víte, jak se to špatně na netu hledá? :P . A taky jsme vymyslely geniální výpravu na fotografický lov. Muahahá. Jestli to výjde, tak to prosím bude v zasněženém hřbitově, v gotických šatech a ... červenou růží. Haha. Zní to kýčovitě?
  • Pátek... Je dnes? Aha. Dneska jsem odjela od medusy domů. A to je vše.
Joo, fotka na doplnění. Takhle to dopadá, když už vážně nemáte inspiraci.


Tak... se mějte.
A nashledanou.
Grrr, já se snad vzteknu. Ta tvoje maminka mě štve, elí.
Já chci ty fotky fotit tenhle víkend, né ten popříští. Žydf%vbgbvb)dsčšgjhuztrtzfc.
Pardoooon. To nebylo na vás.
Yassssss.

Alea iacta est.

31. ledna 2010 v 19:15 | Yasmin
... kostky jsou vrženy.

Zdravíčko.
Zajisté vás určitě příšerně moc zajímá, že už půl hodiny se pokouším napsat článek, pak si ho po sobě přečtu, zhrozím se, o čem tu plácám, vymažu. Napíšu, přečtu, vymažu. A víte co? Tohle už nemažu. Stejnak je to o ničem.

Jen tak mimochodem, dneska vám tu asi žádnou "povídku" nenapíšu. Jsem děsně zlá, já vím. Jenže prosím, já "umím"* psát jenom v noci. Vážně. *mazi mazi mazi, ještě že ten backspace existuje.*

Tak a mám toho naprosto plné dásně a zuby. Nehledě na to, že už mi tenhle článek obrousil sklovinu a dva se mi hrůzou kejklají.

Dneska ještě možná něco stihnu nakreslit **. Když už jsem doma, tak proč toho nevyužít, že. Tak tedy by to mohla být například... Á, jeden starý nápad k písničce. Černá noc, opět. Haha. Já jsem asi vážně ujetá. ( Málem jsem napsala ojetá. Zajímavé, jak jedno pouhopouhé slovíčko by mi zkazilo celý už dostatečně nudný a zkaženozkažený článek, zkaženozkažený až do hloubi své pointy.)

* Já a umět psát ?! Haha. Fascinující symbióza. Kéž by.
** Já a nakreslit ?! Haha. Asi bych měla volit vhodnější slova, nemyslíte ? Co třeba počárat. Nebo zkazit. Nebo... Mmmf.


Zazvonil zvonec a supernudného článku je konec.
YÁÁÁS.
* ČLÁNEK PŘESUNUT Z MÉHO DRUHÉHO BLOGU *

Lies.

31. ledna 2010 v 19:14 | Yasmin
A teď vám něco řeknu*. (pozn.: nečíst!) Stojím u vodního kohoutku, právě po záchvatu dávivého kašle. Napustím si skleničku vodou, pak jí zas bezmyšlenkovitě vyleju. Napustím, vyleju. A dál a dál. Přiložím si konečně sklenku ke rtům, zakloním hlavu a nechám jedinou kapičku vody, co na dně prázdné skleničky zbyla, sklouznout do mých úst. Jsem unešena z toho, s jakou delikátností jsem toto gesto udělala. S tichým prásknutím sklenku postavím na linku a... Panebože, já jsem tak malá, projede mi jediná myšlenka hlavou, když se zadívám na špičky svých pantoflí. Ta vzdálenost od mých nohou k hlavě je tak... Malá! V poměru s vesmírem. Zírám do prostoru mezi pod sebou. A chytne mě *hůů* závrať. Chytnu se linky. Výdech, nádech. A výdech. A nádech. Pohlédnu na tác s buchtami před sebou a začne se mě zmocňovat jakási nevolnost. Nechápu. Co to? Vždyť buchty jsou ňam. *Otřesu se jen při pomyšlení, že bych ten neblahý kus měla strčit do pusy* Zazvonil zvonec a povídky je konec. Haha. Žádný kloudný závěr. Ne, že bych po nějakém prahla.

( Proč to sem píšu? No tak jsem dostala zas záchvat toho divnýho pocitu. Nic víc, lidi. Vážně nejsem šílenec...** )

Víte, už je mi o poznání lépe. Sice pořád slyším na půl ucha a vidím na půl oka, ale už je to celkem dobré. Dokonce i přemýšlet souvisle můžu. * haha *No. Dneska jsem, tramtadá, ráno nakreslila jednu kresbu. Nevím, jak mne napadla, nevím, proč jsem jí zrealizovala, nevím, proč mi pořád připadá, jako kdybych jí už kreslila. Ale co. Je divná. Ale neřeším to. Takhle totiž dopadá, když kreslím ze své vlastní hlavy. (Vždycky. Teda když nekreslím nějakou studii, samozřejmě.***)

* Říkám, že nečíst, zavřít oči a uši.
** A nejsem a nejsem a nejsem. A vím to, jelikož můj zdravý rozum ještě není vzhůru nohama. ( Berte to doslova. Zmírní to předpoklady. )
*** Dneska jsem měla vlastně v plánu dokreslit tu zatracenou studii ruky, co mám rozkreslenou už někdy ... umm, od vánoc? Ale co. Počkáme si třeba až do srpna, ale já slibuju, - anebo radši ne - že to dokreslím.



Ádijé.
A víte co ?
Pokusím se vám psát útržky mých zvrhlých dnů v každém článku.
Ať máte taky nějakou představu, jak takový šíl-umm, normální člověk žije.
Tedy, pokud vám to nevadí, of course.
* ČLÁNEK PŘESUNUT Z MÉHO DRUHÉHO BLOGU *

Snow White.

31. ledna 2010 v 19:12 | Yasmin
Zdravím.
Ach ach ! Konečně jsem se odhodlala nakreslit tu zatracenou sněhurku. A víte co ? Já asi v poslední době nějak nemám trpělivost. Třeba prosím toto, což jsem si plánovala na minimálně hodinu práce, jsem odflákla za cca 20 minut. Jsem nenapravitelná, tak.

Co se u mě děje ? Mmmch, ani nic. Teda až na to, že od úterka trčím doma v posteli snad se všema nemocema na světě. Chybí mi ještě AIDS, planý neštovice a černej kašel, možná ještě nějaká angína, ale jinak mám snad opravdu všechno. Z nosu mi teče proudem vodička už čtvrtý den dostatečně, trápí mě nehorázně nehorázný kašel, škrabání a bolení v krku, nespavost (dneska jsem kvůli tomu zatracenýmu kašli usla až někdy ve tři, vzbudila jsem se v šest. Pěkné, že?), fuj fuj rýma, pocit plné hlavy (uch, to tak nesnáším..), teplota... Brrr. Nepřála bych vám něco takového, jak jsem se včera cítila já. Dneska už je to naštěstí o něco lepší.

A už od úterka jsem se zařeknula, že veškterý ten volný čas, co jsem doma, utratím chytře. Vážně jsem se snažila ! ( A snažím. A budu snažit. ) Jenže... Eh eh.

Takže jsem stihla přečíst polovičku Poea, půl knihy nějakých nezáživných básní a první kapitolu nějakého románu, co jsem našla náhodně v knihovničce ( větší nudu jsem nečetla ). Většinu mého "chytře" utraceného času jsem tedy pročuměla z postele do blba, utopila v miliónech hektolitrů čaje a propřemýšlela nad smyslem života. Hehe.

Hele, vážně nikdy nemám v plánu napsat slohák. Ostatně jako vždycky.
Fajn, fajn. Tak tady máte prosím jediný výsledek mého týdenního snažení nějak chytře utratit čas. Muehehehé.


A víte co? Já taky...

22. ledna 2010 v 13:45 | Yasmin
Laskaví čtenáři.

Berte to jen jako pouhý experiment, jestli mi to bude vyhovovat více. Vážně. Experiment, stejně jako když zkoumáte, jak se bude chovat hydroxid s kyselinou... A tisíce let sedíte před zkumavkou, zatímco si lenivě uvědomíte, že po celých těch tisíc let vám krysa okusuje špičku naplesnivělé boty. A najednou puk! Ve zkumavce je bublinka. A na ní rotuje mikrožába, která má exzém, jelikož se pokoušela inhalovat vesmírný prach a * MLČ. * ... Pardon. Moje výmluvy nikdy nedávaly smysl...

Tak fajn. Pokus druhý. Vidíte, jak vykrucování Yasmínce nejde? A naopak to odbočování od tématu zjevně až moc dobře. Aaaaach, takže u čeho jsme to skončili? Ach ano. Takže ten experiment. Ano ano. Je to vážně jen na zkoušku, třeba se sem vrátím. Třeba ne. Ale někde oxidovat určitě budu, tak se neděste. Ostatně jako vždycky. Třeba je tohle poslední článek na tomto blogu, třeba ho za týden vymažu a půjde to všechno krásně dál...

Ale mám takový problém. Mě se na tom blogspotu asi vážně zalíbilo ! Muahahá. Takže nejspíš je tohle přeci jenom rozlučkový článek...

Ách, lidi, já vážně nejsem typ, co nevydrží na jedné adrese víc než půl roku. Vážně, vážně, smrtelně vážně! Já bych se nepřesouvala, kdyby... Mmmch. Kžcdldldlkkuvžbrrrm. Vy to snad chápete. Jako vždycky, že ?!

Prostě a jednoduše, chtěla bych si něco vyzkoušet. Vždycky je snad lepší vyzkoušet si všechno a potom se rozhodnou, ne? Tak tak.

Tak tak tak, tak mě prostě prozatím najdete na blogspotu. Uchíááá. Kdyžtak to "prozatím" po delší době začněte ignorovat. Znamenalo by to, že tam Yasmínka očividně našla své vysněné působiště...


Panenka se smrtonosným úsměvem.

16. ledna 2010 v 20:31 | Yasmin
... and everyone will see her,
when his time has come.
(see you tonight. haha.)

Odpusťte... Baví mě psát na podobná témata. A bohužel taky fotit a kreslit. Neštěstí!
Do fotky jsem se takhle schválně nešklebila, to je prosím nejspíš můj spontánní úsměv, vážně. Já za to nemůžu.


Věděli jste, že Panenka se Smrtonosným úsměvem zavítá k lidem pětkrát za sekundu ? A když vezmete v úvahu ještě všechny zvířata... Páni, ta to všechno tak krásně stíhá

Všechno se dá vyřešit, kromě smrti. A smrt vyřeší všechno, pravila Panenka se Smrtonosným úsměvem a přesunula se o dům dál. (citát: de Balaguer)

Možná vás tu budu obtěžovat i se svými útržkami z psacího diářku, co vy na to ? :D

Tak se mějte. A buďte míň leniví jak já!
Sbohem,
Yas.


Pfff.

15. ledna 2010 v 13:16 | Yasmin
Pfff. Pfffffffffff. Zdravím, obyvatelé planetky Země. (Nebo Marsu... ?)

Nějak, nějak se to vymklo kontrole ! Články nepřibývají, nezájem, neaktivita, nespolupráce, nesdílení, nic. Ach, však vy víte. Yasmínka každou sekundou leniví...

Pokusím se to napravit. ( Pokusím ! ). Vážně.

Pár novinek. Za poslední... blogovou absenci.
  • Pavouček ouchyláček zmizel ze sprchového koutu. Asi si svou profesi rozmysel.
  • Konečně mám toho Poea. Mimořádně psychoušské a zvrhlé. Líbí se mi to.
  • Nekreslím. Nefotím.
  • Píšu. Čtu.
  • Možná, vážně jenom možná pojedeme do Itálie. Mimochodem, jestli ano, pojede se do Volterry! Ejchá. A vezmu si některou z kamarádek. To mám taky dovolený. Třeba nás potká (ne)štěstí. Haha. Beztak nikdo neví, o čem mluvím.
  • Šimrá mě v nose. Už druhý den. Začínám z toho magořit.
  • Dneska už počtvrtý mi projela hlavou elektromagnetická vlna. Brr.
A to by bylo asi tak vše. Snad jenom, že... Sakra, už ani nevím. Nechme to plavat. Jdu nejspíš psát. Pampampírápám.


Mimochodem, tý fotky si asi moc nevšímejte. Je to jediná přijatelná fotka, kterou jsem mohla do článku dát, tak se nelekejte. Medůska sice obsahuje celou fotku, ale na ní to svádět nemůžu. On foťák nějak divně fotil ! :D A Yasmínka to nějak divně upravila. Chá.

Radši prosedím gauč a ohložu celou tužku, ...

8. ledna 2010 v 19:03 | Yasmin
... Než abych něco konečně nakreslila.
A pak že předsevzetí nabádají člověka k lepšímu.
Když já... eh.

... Zdravím, po dlouhé době.
Trošku... Po delší?
* nervózní úsměv *

Je to přesně sedm dní, co jsem sem nezavítala. Haha. A to jsem chtěla, v pondělí, v úterý, pak ve čtvrtek, vážně ! Ale... Víte, vždycky zvítězil buď hlad/Rozbřesk/Facebook/photoshop. Odpusť, bože.

No. Výmluvu jsem vymyslela. Za ten týden se toho sakra stalo. Ale co, vypisovat to tu nebudu, stejně to nikoho nezajímá, že?! * výhružně přejíždí očima davem * .

Nějak nemám ... jak bych to řekla? Nápadů mám právě až přespříliš, ale nejsem schopna je zrealizovat. A to mě štve, jako fakt. Hryže a kouše a okusuje. Ale jeden v zásobě mám, tak ho šoupnu do dalšího článku.

Nový rok 2010 aneb za dva roky chcípáme.

1. ledna 2010 v 20:33 | Yasmin
Jasmínka píše Novoroční článek.
Jasmínka se v tom neskrývaně vyžívá.

Samozřejmě jsem chtěla udělat "PFko". Však vy to víte. Jenže zkuste otevřít fotošop, půl hodiny se bezradně koukat na prázdnou plochu a do toho se pokoušet souvisle přemýšlet, co tam sakra dát. Ne, tahle fascinující kombinace do sebe prostě nejde.

Shrňme si tedy tento rok, co se všechno přihodilo...

Začněme třeba ohranou větou Minulý rok nám hodně dal, ale hodně vzal...
Je to tak. Například, z světa živých odešel navždy můj druhý kocourek, Mozart.
Nějaký sousedovic * píííííp * kocour mu rozdrásal hrdlo.


Vzal podruhé ? Třeba... Hodně času. ( samozřejmě. Ty položivý retardy s barevnejma vočima z toho vynecháme. )

Tak všem přeju, ať je tenhle rok nějakým způsobem lepší ( nevím, na co tyhle okecávačky jsou. Může vám popřát celej svět krásný Nový rok, a stejně vám to nikdy nevyjde. ) , a blá blá blá. Však vy víte co.

Mimochodem, k titulku. Taky máte v plánu přežít rok 2012 ? Haha.

... fuj, to se divně píše. Nejradši bych zase do letopočtu nacpala ty dvě nuly !
Tak se mějte.