Lies.

31. ledna 2010 v 19:14 | Yasmin
A teď vám něco řeknu*. (pozn.: nečíst!) Stojím u vodního kohoutku, právě po záchvatu dávivého kašle. Napustím si skleničku vodou, pak jí zas bezmyšlenkovitě vyleju. Napustím, vyleju. A dál a dál. Přiložím si konečně sklenku ke rtům, zakloním hlavu a nechám jedinou kapičku vody, co na dně prázdné skleničky zbyla, sklouznout do mých úst. Jsem unešena z toho, s jakou delikátností jsem toto gesto udělala. S tichým prásknutím sklenku postavím na linku a... Panebože, já jsem tak malá, projede mi jediná myšlenka hlavou, když se zadívám na špičky svých pantoflí. Ta vzdálenost od mých nohou k hlavě je tak... Malá! V poměru s vesmírem. Zírám do prostoru mezi pod sebou. A chytne mě *hůů* závrať. Chytnu se linky. Výdech, nádech. A výdech. A nádech. Pohlédnu na tác s buchtami před sebou a začne se mě zmocňovat jakási nevolnost. Nechápu. Co to? Vždyť buchty jsou ňam. *Otřesu se jen při pomyšlení, že bych ten neblahý kus měla strčit do pusy* Zazvonil zvonec a povídky je konec. Haha. Žádný kloudný závěr. Ne, že bych po nějakém prahla.

( Proč to sem píšu? No tak jsem dostala zas záchvat toho divnýho pocitu. Nic víc, lidi. Vážně nejsem šílenec...** )

Víte, už je mi o poznání lépe. Sice pořád slyším na půl ucha a vidím na půl oka, ale už je to celkem dobré. Dokonce i přemýšlet souvisle můžu. * haha *No. Dneska jsem, tramtadá, ráno nakreslila jednu kresbu. Nevím, jak mne napadla, nevím, proč jsem jí zrealizovala, nevím, proč mi pořád připadá, jako kdybych jí už kreslila. Ale co. Je divná. Ale neřeším to. Takhle totiž dopadá, když kreslím ze své vlastní hlavy. (Vždycky. Teda když nekreslím nějakou studii, samozřejmě.***)

* Říkám, že nečíst, zavřít oči a uši.
** A nejsem a nejsem a nejsem. A vím to, jelikož můj zdravý rozum ještě není vzhůru nohama. ( Berte to doslova. Zmírní to předpoklady. )
*** Dneska jsem měla vlastně v plánu dokreslit tu zatracenou studii ruky, co mám rozkreslenou už někdy ... umm, od vánoc? Ale co. Počkáme si třeba až do srpna, ale já slibuju, - anebo radši ne - že to dokreslím.



Ádijé.
A víte co ?
Pokusím se vám psát útržky mých zvrhlých dnů v každém článku.
Ať máte taky nějakou představu, jak takový šíl-umm, normální člověk žije.
Tedy, pokud vám to nevadí, of course.
* ČLÁNEK PŘESUNUT Z MÉHO DRUHÉHO BLOGU *
 


Komentáře

1 m. | 31. ledna 2010 v 21:58 | Reagovat

U takhle luxusních článků mě štve, že nevím, co na to říct. Prostě se mi líbí tvůj styl psaní a uvažování. A ta kresba jakbysmet ;)

2 Miselle | Web | 2. února 2010 v 16:12 | Reagovat

Zajímavá kresba. Na jednu stranu bych řekla "abstraktní", ale je v tom něco "konkrétního"... Kolotoč lží, výmyslů, který se pomalu zužuje, spirála jako tunel, do kterého se lhář zamotává a řítí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.