Duben 2010

Sherlock Holmes, barevný ( ne )portét.

29. dubna 2010 v 19:18 | Yasmin
Vraťmě se zpátky k mé úchylce.
( What have you done, Watson ?! )

Pamatujete si, jak jsem kdysi dávno psala něco v tom smyslu, že si chci vyhradit jakési " Sherlockovské období " a kreslit převážně Sherlocka, viktoriánskou Anglii, Tower Bridge a vše okolo ?

Dnešní.


( Omlouvám se za kvalitu snímku. Ale můj foťák prostě nefotí, smiřte se s tím.. )

Evanescence. Co bych bez nich dělala ?!

No, tak jsem na sebe pyšná, že jsem se konečně dokopala ke kreslení a zjistila, že jsem se zase "zapálila". ... Tyhle dny mám opravdu ráda. Držte palce, protože se celá chvěju pod nárazu pomyslných vln kreativity, zítra něco ještě nakreslím. Doufám, že mě to nepustí, asi zítra zůstanu ještě doma, takže mám na to celý den a pak ještě víkend, muahahahá, no, chápeme prostě. Budu ujíždět, budu nedostupná a asi jenom malinko aktivní na blogu.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
vzkazuju, protože není schopná odpovídat na maily a mám takové neblahé tušení, že si ho ani nezapíná.
• Zítra do školy nepříjdu. ( asi. ) Nezapomeň, že píšete z dějáku na h. monarchii a porevoluční rok v Evropě.
• Dopisuju 1. kapitolu. Zejtra jí dopíšu. Neboj.
• To, co jsem ti včera na malířáku chtěla říct, bylo, ať si přečteš

METODA DOKTORA TÉRA
A PROFESORA PÉRA.

od poea.
:D
( nemohla jsem to ze sebe vykuckat a popravdě řečeno, nepustilas mě ke slovu. )
• Doufám, že se ti ten design opravdu líbí. Ujíždím na jednoduchosti.

Death is only the beginning.

27. dubna 2010 v 18:26 | Yasmin
Aneb várka fotek z Terezína. Předem upozorňuju, že tu už nějaký fotky určitě byly... Ale dám je sem znovu.


Byla tam opravdu pošmourná atmosféra, opravdu... Ne, že bych se v tom nekochala, ne, že bych si v tom nelibovala, ne, že bych se v tom nerochnila... Ale chvílema opravdu mi přejížděl mráz po zádech. Je to tam opravdu neskutečně... smutné.

Never forget. Never forgive.

25. dubna 2010 v 21:48 | Yasmin
Někteří lidé se tak bojí smrti, že ani nezačnou žít. ..........( Henry van Dyke )

Svoje tajuplný názvy si neodpustím, svoje motta taky ne, svoje pohřební fotky taky ne a temnou mlhu přes článek taky ne.


( Ta fotka je, prosím, děsně geniální a tak. Opovažte se jí nějak zkritizovat a máte hlavu o dva metry dál. Chňá. Pozn.: Přízraky dělám ráda. )

Jdu si stěžovat lidi, tak zacpat uši jako vždycky, hrát mrtvý velbloudy, chřest muslimských šavliček a záblesky diamantů, staré náhrobní nápisy a déšť a mlhu a to všecko na mě sešlete. Jsem zlá a vlastně chci jenom napsat všechno to, co chci, a to :

BOLÍ MĚ V KRKU. BRUTÁLNĚ. A tak brutálně mě snad v krku ještě nikdy nebolelo... Asi chcípnu. Vážně. Za den jsem vypila jen dva hrnky čaje, jeden krajíc chleba a oběd, nikdo do mě nedokáže nic jinýho nacpat a já přemýšlím o tom, kdy tohleto skončí... Ooooooooh.


Já už jdu. Je mi zle.

A jestli si tohle čte Ká., tak chci říct, že kdybych v pondělí nepřišla do školy, tak v úterý nejspíš jo. Vzkaž to cejpčici, fotky určitě donesu. A paměťovku pro tebe taky.

Buďte zdrávi.
yas.

Zlo slouží k tomu, aby Dobro projevilo svoji skutečnou podstatu.

24. dubna 2010 v 21:52 | Yasmin
Nejradši bych popřála dobrou noc, ale jelikož moc dobře vím, že valná většina, která bude si číst tenhle článek, jestli si ho ovšem číst bude, ho bude číst stejně ve dne a vlastně se mi ani spát nechce.

Zdravíčko !

yas opět zpátky. Trumpetky, prosím...


Nebudu se tu zase rozepisovat o tom, jak to tu zanedbávám. Opravdu ne. Já vím, je to děsně nudný a ostatně, stejnak nikdo nikdy nepochopí, jak mě to mrzí a tak.

Fajn. Tak třeba... Nějak si všímám, že mě zase začalo bavit spontánně fotit přírodu. Zvenčí. Jen tak. Je to fajn... Vždycky se mi to líbilo. A mohlo by vás zajímat taky třeba to, že jsem si projela obě dvě paměťovky a ty fotky, které se mi zalíbily, jsem malinko upravila a budu vás tu jimi zásobovat nejspíš až do skončení světa, protože jich je vážně hora.


Další. Tenhle tejden jsem si vážně nakoupila. Haha. Tedy, na můj zvyk příliš, chápeme, ne, že by pár mikin a kalhot a bot bylo nějak extra, ale zkrátka - když jste zvyklí, že si jdete koupit jedno tričko za půl roku... Eh.

No jednoduše, jsem nanejvýš šťastná, mám nové, krásné, úžasné, s mašličkou botky, modré, přesně takové, jaké jsem si představovala. Ňach. No prostě chápeme...

Taky jsme šly s . tenhle pátek fotit. Do nějaké soutěže, Cejpčice na nás tlačí, a kdyby jsme to nenafotily, tak nás nejspíš v pondělí při výtvarce zmasakruje napadrť. Sice mám takovou neblahou předtuchu, že to taky udělá, jelikož jsme nic řádného nevyfotily, ale prostě jsem se svým osudem již smířená.

Takže z toho plyne co ? Haha. Další nával fotek. Ale co, vás to jistě nezajímá a doufám, že nebudete protestovat, že sem tam sem taky šoupnu nějakou.
  • - písnička, na kterou mě přivedla semuj. Díky. Vlastně... Napoprvé se mi samozřejmě moc nelíbila. Ani to nebyl můj vkus, ta zpěvačka podle mě nemá hlas a tak. Ale zjistila jsem ( zdrhat ! ) , že se mi i tak začala i nehorázně líbit. Nejspíš bych se měla stydět. Možná se i stydím. Ale začínám být na ní vážně závislá...
  • Chtěla bych strašně moc poděkovat těm, kteří sem i nadále chodí, přes mou nečinnou stránku ohledně psaní jim. Díky.
  • Taky jsem chtěla podotknout, že moje "múza" se mi přesně ve čtvrtek vrátila. Želbohu jí teď budu muset oplakat, protože nepřinesla nic moc extra a přes týden se zase ztratí. Smutný to můj osud...
  • A za čtvrté, možná bych vám taky mohla s radostí povědět, že mojí strohou knihovničku ( sestrojenou z knížek z knihovny. směšné. ) obohatil nyní také Dickens. Vlastně jsem si ho půjčila už asi před dvouma měsícema, ale až teď jsem se měla s to a dokopala se k němu. Je úžasný. Asi jsem se zamilovala... Ale nevěrná Poeovi nebudu, to jako ne ! :D
Tak se mějte krásně,
sladké sny,
yas.

Only one.

20. dubna 2010 v 19:30 | Yasmin
A tak jsem si tedy uvědomila, že mám opravdovou chuť napsat článek.
Vítám vás zpět...


( zásobuji vás ze starých fotek jak země sama, víte ? )

Dneska bych se chtěla zaprvé omluvit, že vůbec nemám čas, prosím, pochopte to. To, že vám neodpovídám na komentáře neznamená, že vaše blogy nenavštěvuji a tak. Prostě jenom najednou nemám tolik času, a abych pravdu řekla, chci si teď svoje žití nanejvýš užívat, haha. Takže těm, co to tu čtou pravidelně se omlouvám, ale zajisté to pochopíte, že ? :)

Zadruhé, mám spousty nových poznatků a nevím, kam bych je měla šoupnout jinam, než tradičně do odstavečkování. Muehehé.

  • za á. ) Jakožto člověk mírně egocentrický, arogantní k lidem, které mi nepadnou do vkusu, fádní a náramně si libující ve svém "stylovém vkusu" ( ale o tom až jindy ) , si upřímně dovoluji oznámit, že na památku autorčiny múzy ( která nikdy nepřišla, ale to už je přeci vedlejší ) bych chtěla všeobecně rozhlásit, že mě opustila naplno. Sice nevím, jak bych popsala to " opustila naplno " , ale věřte, že to není nic hezkého... Pokouším se kreslit, ale nějak... Všechno odflákávám, nedokážu se do toho dostat a začínám z toho být šílená. Dopuntíku. Nevím, jak bych to popsala, ale... Opravdu se nějak ztrácím. Od malování si nejspíš budu muset dát oddech, třeba se vzchopím.

( Ranní múza. Ha. )
  • za bé. ) Nový, další závažný poznatek. Připadá mi, že mě odpuzuje slunce. Haha... Marjapanna, vážně to zní tak divně ? Ale začínám si uvědomovat, že to alespoň z nějaké té části je pravda... Vážně. Neztratila se mi náhodou ona múza, kterou jsem nikdy želbohu nenašla, právě se sluníčkem ? Proč, když se stmívá, když prší, když je noc, když je bouřka a všeobecně zataženo, proč mě to TOLIK láká ven, zatímco když svítí sluníčko, cejtím to lhostejně ?! Mmmf.
  • za cé. ) Mám takový pocit, že bez téhle písničky by byl život na nic. Haha. Ten začátek... Poslechnite si ho víckrát ! Naprosto geniální.

Och... Asi odstavečkování skončím. Jak tak vidím, asi vás to opravdu nebaví, já vím, já vím, jen mě neukamenujte...

Nedělní.

18. dubna 2010 v 19:03 | Yasmin
Umřít znamená přejít na stranu většiny..... ( Jean Rostand )


Jakože dobrý večer, dámy. ( a pánové. a hermafroditi. a tak. )
Třeba můžu psát o tom, jak nevím, jak začít. Ironické. Asi bych se měla víc věnovat svým zájmům, které považuji za zájmy, nebo alespoň se věnovat zájmům, jež mi jako zájmy byly vnuceny. Anebo se věnovat nezájmům, které... Už mlčím.

Fajn. Tak znova. Třeba můžu napsat, jak jsem si včera, tak hezky v podvečer zapla můj netbook ( pracuje, jen když má dobrou náladu )  a ... Nějak se začala koukat, co jsem tam kdysi psala. Býval to můj deník... * umírá smíchy * . Vážně. Už od minulého května, víte. To jsem tam psala o ... * mlčí * . Radši nic. Potom jsem všechny zápisy smazala, bylo mi jich děsně líto a pak mě znova přepadla deníková nálada. Říjen, listopad, vydrželo to až do prosince... Asi bych vám sem měla nějaký článek ( ten nejvíc neutrální, žejo. nebudu sem psát pomluvy lidí, moje poznatky a trapné výlevy duše, prostě * umírá v křeči smíchu, jak si vzpomněla na jeden zápis. víš elí, to bylo tenkrát, když jsme do půlnoci kreslily vánoční dárky, ve tři hodiny šly spát a.... wtf ? co vám to sem píšu ?! * a.. no. konec závorky, neumím se orientovat ve svých článcích. )

Nebo radši konec odstavce. S mým deníkem už končme. On má ale jednu výhodu, víte... Dokumenty se dají zaheslovat a tím pádem je jeho huba zavřená minimálně na sedm západů. Konec.


( Miluju Ká-iny vlasy. )


( tuhle fotku mám obzvláště ráda. )

yas.

Výběr starších fotek, probíhajících činů a budoucích novinek.

16. dubna 2010 v 13:12 | Yasmin
Jistým bodem počínaje již není návratu.
Toho bodu je třeba dosáhnout........ ( Franz Kafka, aforismy )


Jedna z mých oblíbených fotek. Cesta do Pekla. Tehdy z Lidéřovic ještě.

Zkažená yasmína se opět hlásí o článek, há.

11. dubna 2010 v 18:38 | Yasmin
"Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my."    ( Epikuros )

Zdravíčko.
Já tu tak dlouho nebyla, nic nedělala, nic nečinila, nepsala jsem, nekreslila, mon dieu, já se snad poseru.

Tak... Abych to uvedla na správnou míru, hezky vám to vynahradím, muahaha.

Jak jsem slíbila, na víkend tu byla . Nejvíc mne na tom ale irituje to, že když POTŘEBUJU, aby sluníčko svítilo, tak zarputile zaleze za mraky a ne a ne vykouknout, zato když bych nejradši sluníčko strčila do nějaký černý, hodně hluboký díry, musí samozřejmě svítit jak pominuté... Ale vážně. Celý měsíc svítí sluníčko jak blázen, jen tak tak popadám dech z toho vedra, a hle, když prostě POTŘEBUJU fotit fotky do té přiblblé soutěže, prostě MUSÍ zalízt. Jak na potvoru. Mám chuť vraždit.


Nechápu, jaký člověk si vyrobil tokovou zahrádku, ale jsem přesvědčena, že to byl určitě nějaký zapřísáhlý fanoušek epikureismu či sadista se sklony k hebefílii a tak. ( Dneska jsem si velkým nadšením gůglovala všechny cizí slova, na který jsem narazila. Třeba, věděli jste, co je to hebefrenní schizofrenie či promiskuita ? Chá. Ale stejnak je hned zapomenu... )

Jakože lodičky.

6. dubna 2010 v 19:43 | Yasmin
Hihi.


A jakože tenhle týden si vážně užiju, až na ten zejtřek, pozítří a popozítří, neasi.
A přijede K., budeme fotit a budeme fotit do soutěže.
( k četru se soutěžema.. )

A budeme kreslit, víte...
Chňa chňa.

A beztak že to dopadne zase u nějaký kresby z viktoriánské anglie, to si pište.

yas.





A úplně nakonci nás navštívil pes Baskervillskej.

5. dubna 2010 v 18:33 | Yasmin
Zdravíčko.
Vlastně... Babizna na stojanu ( asi jí přihlásím jako ten autoportrét. sice jediný, co na mě a ní je stejnýho, je stejně načesaná pěšinka, ale to přeci snad nebude vadit, neasi. )

Tuší čínsky namalovaný dva stromy vám sem šoupnu až po ní.
A to ťupkovatý, co jsem nakreslila dneska, až po dvou stromech.
Chá.


Tys úkol. Široko daleko žádný žák.

4. dubna 2010 v 21:28 | Yasmin
Vlastně jsem vám chtěla ofotit mou nejžhavější modrou panenku ( zní to vyloženě úchylně ? ) a vyfotit jí na -

MÁM HO !

mámho mámho mámho !

Můj milovanej stojánek, ňach ňach, na co jiného jste mohli jen pomyslet ? To je přece tak samozřejmé... Je krásně dřevěný a má tam spoustu prken, víte. Taky hodně šroubků a knoflíků a tak. Ach ach ! Nechápete mou radostnou radost. Nepochopíte. Cha. Ale je to vyloženě nejúžasnější věc pro jasmínu.

Takže pokračujme. Chtěla jsem ofotit onu nejžhavější modrou panenku ( zní to vyloženě úchylně ? ) a vyfotit jí na stojanu. Víte, nemůžu si přece odpustit ten děsně uměleckej nádech stojanského pozadí, obrázek bude vypadat umělečtěji a celá já budu mít pocit naprostého umělectví, hlavně když vzadu prostě bude stojan, chápeme...


Irene Adler, portrét.

2. dubna 2010 v 15:30 | Yasmin
Jahá !

Konečně vám můžu představit můj nejnovější portrét.
* fanfáry, fanfáry, no ták ! trochu nadšení snad umíte zahrát, ne ?! *

Snažně vás prosím, berte to trochu s rezervou. Pamatujete na Avril ? Alice ? Marylin ? Čtvrtej portrét. No ták, nekňučte, já vím, že to má své chyby. Chyby tam vidím. A myslím, že dokonce i všechny. Nepřipomínejte mi je...


( Irene Adler - Sherlock Holmes - Rachel McAdams )
A3     |     cca 14 hodin     |   8B - 4B - F - guma


Ach. Musím říci, že bych před za koncem března - v mém životě kreslícím - udělala jednu velkou, tlustou, pomyslnou čáru. Tohle bych už řadila do " druhého období " ... Když tak projíždím svou složku, připadám si tak nějak divně. Jako bych to kreslila někdy před sto lety... Připadám si jinak. Jinak kreslím. Tamto mi spíš příjde jako taklovéto rozjíždění, než v tom člověk najde opravdovou vášeň.

A ráda počítám chlupy na koberci.

1. dubna 2010 v 20:20 | Yasmin
Tuš pohoda, klídek a má z nudy zvedlá noha v krkolomné pozici nahoru.
Celé mé apatické ztělesnění nehmotného, u stropu se vznášejícího já.

Vlastně mě článek lákalo napsat jenom kvůli tomu, že je první den v měsíci. To ostatně vždycky mám prapodivné záchvaty psavosti a tak. Ale to bych raději přeskočila. Kašlejme na apríl, zadusme ho vykašlanejma hlenama a poblejme ho. Správný názor na apríl mi nevymluvíte...


( dělejme, že jsme si vůbec nevšimli té rozmazanosti a přiřaďme tuto fotku k mezinárodnímu vyobrazení apríla. za všechno v životě bezmyšlenkovitého rádobyfotografa můžou vybíjející se baterky. to si pamatujte. ostatně jako vždy, když nemáte další výmluvy... )